Pro malou Lenku Akordy
Jaromír Nohavica
Ami, D7, G, (Emi)
Jak mi tak docházejí síly,
já pod jazykem cítím síru,
víru, ztrácím víru, a to mě míchá,
minomety reflektorů střílí,
jsem malým terčem na bitevním poli,
kdekdo mě skolí, a to mě bolí, u srdce píchá.
R: Rána jsou smutnější než večer,
z rozbitého nosu krev mi teče,
na čísle 56 109 nikdo to nebere,
rána jsou smutnější než večer,
na hrachu klečet, klečet, klečet,
opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek.
Jak se ti vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,
dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají:
tú tú tú ...
Jak říká kamarád Pepa:
co po mně chcete, slečno z první řady,
vaše vnady mě nebaví a trošku baví,
sudička moje byla slepá,
když mi řekla to, co mi řekla,
píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.
R:
Má malá Lenko, co teď děláš,
chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky
a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde,
až umřem, říkej, žes' nás měla,
to pro tebe skládáme tyhle sloky,
na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde.
R:
Jak mi tak docházejí síly,
já pod jazykem cítím síru,
víru, ztrácím víru, a to mě míchá,
minomety reflektorů střílí,
jsem malým terčem na bitevním poli,
kdekdo mě skolí, a to mě bolí, u srdce píchá.
R: Rána jsou smutnější než večer,
z rozbitého nosu krev mi teče,
na čísle 56 109 nikdo to nebere,
rána jsou smutnější než večer,
na hrachu klečet, klečet, klečet,
opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek.
Jak se ti vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,
dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají:
tú tú tú .
Jak říká kamarád Pepa:
co po mně chcete, slečno z první řady,
vaše vnady mě nebaví a trošku baví,
sudička moje byla slepá,
když mi řekla to, co mi řekla,
píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.
R:
Má malá Lenko, co teď děláš,
chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky
a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde,
až umřem, říkej, žes' nás měla,
to pro tebe skládáme tyhle sloky,
na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde.
R: