V 7:25 Akordy
Michal Horák
Ami V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky,
G v sedm dvacet pět,
E ráno v sedm dvacet pět ji
Ami vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem,
G protože vždy oněmím,
E oněmím vždy v sedm dvacet -
ná ná na na ná...
oněmím vždy v sedm dvacet pět.
Ami Při ranním vstávání
C vždy mě raní očekávání
G přecpané šestnáctky,
D přelidněné šestnáctky, však
Ami v době poslední
C ranní jízdy mi nezevšední
G ptáte-li se „cože?“
D Tak je to protože –
v sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky,
v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji
vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem,
protože vždy oněmím,
oněmím vždy v sedm dvacet -
ná ná na na ná...
oněmím vždy v sedm dvacet pět.
Kdyby mi tréma ta
nesebrala všechna témata,
jak řeč zavésti
beze trapných předzvěstí.
Až bude zatáčka
nenápadně k ní se namačkám,
pak se jí omluvím,
aspoň tak s ní promluvím, když –
v sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky
v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji
vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem,
protože vždy oněmím
oněmím vždy v sedm dvacet -
ná ná na na ná...
oněmím vždy v sedm dvacet pět.
Ami Říkáte si, asi jak
F zafungoval tenhle naviják,
D řeknu to asi tak –
F nezafungoval nijak.
Ami Vážení, jsem nesmělý,
F snažení je zase ztraceno,
D však dřív či později,
F zeptám se jí na jméno. (A pak si ji přidám na fejsbuku.)
V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky,
v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji
vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem,
protože vždy oněmím
oněmím vždy v sedm dvacet -
ná ná na na ná...
snad ji potkám v sedm dvacet pět.
V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky,
v sedm dvacet pět,
ráno v sedm dvacet pět ji
vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem,
protože vždy oněmím,
oněmím vždy v sedm dvacet -
ná ná na na ná.
oněmím vždy v sedm dvacet pět.
Při ranním vstávání
vždy mě raní očekávání
přecpané šestnáctky,
přelidněné šestnáctky, však
v době poslední
ranní jízdy mi nezevšední
ptáte-li se „cože?“
Tak je to protože –
v sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky,
v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji
vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem,
protože vždy oněmím,
oněmím vždy v sedm dvacet -
ná ná na na ná.
oněmím vždy v sedm dvacet pět.
Kdyby mi tréma ta
nesebrala všechna témata,
jak řeč zavésti
beze trapných předzvěstí.
Až bude zatáčka
nenápadně k ní se namačkám,
pak se jí omluvím,
aspoň tak s ní promluvím, když –
v sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky
v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji
vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem,
protože vždy oněmím
oněmím vždy v sedm dvacet -
ná ná na na ná.
oněmím vždy v sedm dvacet pět.
Říkáte si, asi jak
zafungoval tenhle naviják,
řeknu to asi tak –
nezafungoval nijak.
Vážení, jsem nesmělý,
snažení je zase ztraceno,
však dřív či později,
zeptám se jí na jméno. (A pak si ji přidám na fejsbuku.)
V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky,
v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji
vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem,
protože vždy oněmím
oněmím vždy v sedm dvacet -
ná ná na na ná.
snad ji potkám v sedm dvacet pět.