V 7:25 Akordy

Michal Horák

Hodnocení: 4.5

(Hodnoceno: 2x)

Akordy publikoval: Ama Taku

Ami V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky, G v sedm dvacet pět, E ráno v sedm dvacet pět ji Ami vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem, G protože vždy oněmím, E oněmím vždy v sedm dvacet - ná ná na na ná... oněmím vždy v sedm dvacet pět. Ami Při ranním vstávání C vždy mě raní očekávání G přecpané šestnáctky, D přelidněné šestnáctky, však Ami v době poslední C ranní jízdy mi nezevšední G ptáte-li se „cože?“ D Tak je to protože – v sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky, v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem, protože vždy oněmím, oněmím vždy v sedm dvacet - ná ná na na ná... oněmím vždy v sedm dvacet pět. Kdyby mi tréma ta nesebrala všechna témata, jak řeč zavésti beze trapných předzvěstí. Až bude zatáčka nenápadně k ní se namačkám, pak se jí omluvím, aspoň tak s ní promluvím, když – v sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem, protože vždy oněmím oněmím vždy v sedm dvacet - ná ná na na ná... oněmím vždy v sedm dvacet pět. Ami Říkáte si, asi jak F zafungoval tenhle naviják, D řeknu to asi tak – F nezafungoval nijak. Ami Vážení, jsem nesmělý, F snažení je zase ztraceno, D však dřív či později, F zeptám se jí na jméno. (A pak si ji přidám na fejsbuku.) V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky, v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem, protože vždy oněmím oněmím vždy v sedm dvacet - ná ná na na ná... snad ji potkám v sedm dvacet pět.
V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky, v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem, protože vždy oněmím, oněmím vždy v sedm dvacet - ná ná na na ná. oněmím vždy v sedm dvacet pět. Při ranním vstávání vždy mě raní očekávání přecpané šestnáctky, přelidněné šestnáctky, však v době poslední ranní jízdy mi nezevšední ptáte-li se „cože?“ Tak je to protože – v sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky, v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem, protože vždy oněmím, oněmím vždy v sedm dvacet - ná ná na na ná. oněmím vždy v sedm dvacet pět. Kdyby mi tréma ta nesebrala všechna témata, jak řeč zavésti beze trapných předzvěstí. Až bude zatáčka nenápadně k ní se namačkám, pak se jí omluvím, aspoň tak s ní promluvím, když – v sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem, protože vždy oněmím oněmím vždy v sedm dvacet - ná ná na na ná. oněmím vždy v sedm dvacet pět. Říkáte si, asi jak zafungoval tenhle naviják, řeknu to asi tak – nezafungoval nijak. Vážení, jsem nesmělý, snažení je zase ztraceno, však dřív či později, zeptám se jí na jméno. (A pak si ji přidám na fejsbuku.) V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky, v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem, protože vždy oněmím oněmím vždy v sedm dvacet - ná ná na na ná. snad ji potkám v sedm dvacet pět.

Reklama

Reklama