Nomádský stan Akordy
Radůza
Fmi Cmi
B Fmi
FmiJeště spím v nomádském Cmistanu.
Ebještě nevidím konec cest Bsvých.
FmiJeště mnohokrát ulehnu Cmia vstanu,
Ebod ohně slyším hovor a Bsmích.
Jednou všechny koráby pouští,
které na cestu se pouští,
navěky spočinou ve stínu oáz,
jako ti před námi i ti co přijdou po nás.
FmiI když život můj Cmi příteli
Bje mnohem kratší,
Fminež jsme mysleli.Cmi B Fmi
Ještě vítr žene mou bárku,
ještě nenadešel čas na návrat.
Ještě mé oči hledí na Polárku,
kolik je strachu tolik zavřených vrat.
Jednou všechny lodě své přídě
otočí domů k Idě.
Jednou doplují k břehům Ithaky,
vystoupím na břeh a ty taky.
I když život můj příteli
je mnohem kratší,
než jsme mysleli.
Fmi Cmi
Jednou všechny lodě své přídě
Eb B
otočí domů k Idě.
Jednou doplují k břehům Ithaky,
vystoupím na břeh a ty taky, taky, taky, taky.
I když život můj příteli
je mnohem kratší,
než jsme mysleli.
Ještě sedím pevně na svém koni,
ještě je přede mnou až k obzoru step.
A když svou hlavu k jeho šíji skloním,
slyším jeho i svůj zrychlený tep.
A lidé pouští, moří i stepí,
silní i slabí,
vidoucí i slepí
v jediném směru k domovu míří
a jejich kroky prach země víří.
I když život můj příteli
je mnohem kratší,
i když život můj příteli
je mnohem kratší,
než jsme mysleli.
Ještě spím v nomádském stanu.
ještě nevidím konec cest svých.
Ještě mnohokrát ulehnu a vstanu,
od ohně slyším hovor a smích.
Jednou všechny koráby pouští,
které na cestu se pouští,
navěky spočinou ve stínu oáz,
jako ti před námi i ti co přijdou po nás.
I když život můj příteli
je mnohem kratší,
než jsme mysleli.
Ještě vítr žene mou bárku,
ještě nenadešel čas na návrat.
Ještě mé oči hledí na Polárku,
kolik je strachu tolik zavřených vrat.
Jednou všechny lodě své přídě
otočí domů k Idě.
Jednou doplují k břehům Ithaky,
vystoupím na břeh a ty taky.
I když život můj příteli
je mnohem kratší,
než jsme mysleli.
Jednou všechny lodě své přídě
otočí domů k Idě.
Jednou doplují k břehům Ithaky,
vystoupím na břeh a ty taky, taky, taky, taky.
I když život můj příteli
je mnohem kratší,
než jsme mysleli.
Ještě sedím pevně na svém koni,
ještě je přede mnou až k obzoru step.
A když svou hlavu k jeho šíji skloním,
slyším jeho i svůj zrychlený tep.
A lidé pouští, moří i stepí,
silní i slabí,
vidoucí i slepí
v jediném směru k domovu míří
a jejich kroky prach země víří.
I když život můj příteli
je mnohem kratší,
i když život můj příteli
je mnohem kratší,
než jsme mysleli.