Nina Akordy
Tomáš Klus
GDnes v noci jsem ze spaní křičela tvoje jméno,
Emjá vím, že nejsi rád, ale nejde zapomenout,
Cjak při každém slově
přivíráš víčka,
Dprosím, vyslyš moji zpověď,
už jsme starý na psaníčka.
GJsem bytost z vodních par, živa jenom z tvého dechu,
Emjá vím, že nejsi rád a že je ti to k vzteku,
Cchci ti všechno říct
a pak se někam schovat,
Dtřeba pochopíš,
jak je těžké nemilovat.
GZase zrychlil se mi dech
jak maratónským běžcům,
Emco je to za příběh
bez lásky, bez milenců.
CNemáš slov, patrně všechna patří jiným,
Dprosím, proměň je s nimi ve sny, v gesta i v činy
Ga já tu zůstanu, ztracené malířské plátno,
Emtřeba se vrátíš a já zas nechám se napnout,
Cprosím, maluj mě, tvoř k obrazu svému,
Dnech mě shořet, už nikdy o nás nemluv.
Ref: GJsi mé úzko, jsi krev z řezných ran,
Emjsi ten, kdo vchází nepozván,
Cjsi zvuk, když padnou mi na rety Dslzy múz.
Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran,
ačkoli nechci, jsi ve mě uschován
jsi zvuk, když padnou mi na rety slzy múz.
GAž splynu se vzduchem,
nechám rozplakat nebe,
Embudu vším tím, co lidi k propasti svede,
Cbudu krysařovou flétnou
a ozvěna v tvé duši,
Dpak ptáci tiše vzlétnou,
by nedali tušit,
Gže se nebe nakloní
a zatřese světem,
Emtvé černé svědomí
poprvé promluví k obětem
Cnerovných bojů
tvé sebestředné války,
Dsrdečních nepokojů,
cos' pozoroval z dálky.
Ref: 2x
Dnes v noci jsem ze spaní křičela tvoje jméno,
já vím, že nejsi rád, ale nejde zapomenout,
jak při každém slově
přivíráš víčka,
prosím, vyslyš moji zpověď,
už jsme starý na psaníčka.
Jsem bytost z vodních par, živa jenom z tvého dechu,
já vím, že nejsi rád a že je ti to k vzteku,
chci ti všechno říct
a pak se někam schovat,
třeba pochopíš,
jak je těžké nemilovat.
Zase zrychlil se mi dech
jak maratónským běžcům,
co je to za příběh
bez lásky, bez milenců.
Nemáš slov, patrně všechna patří jiným,
prosím, proměň je s nimi ve sny, v gesta i v činy
a já tu zůstanu, ztracené malířské plátno,
třeba se vrátíš a já zas nechám se napnout,
prosím, maluj mě, tvoř k obrazu svému,
nech mě shořet, už nikdy o nás nemluv.
Ref: Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran,
jsi ten, kdo vchází nepozván,
jsi zvuk, když padnou mi na rety slzy múz.
Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran,
ačkoli nechci, jsi ve mě uschován
jsi zvuk, když padnou mi na rety slzy múz.
Až splynu se vzduchem,
nechám rozplakat nebe,
budu vším tím, co lidi k propasti svede,
budu krysařovou flétnou
a ozvěna v tvé duši,
pak ptáci tiše vzlétnou,
by nedali tušit,
že se nebe nakloní
a zatřese světem,
tvé černé svědomí
poprvé promluví k obětem
nerovných bojů
tvé sebestředné války,
srdečních nepokojů,
cos' pozoroval z dálky.
Ref: 2x